Poměrně pohodová ale přesto, v náročném programu zájezdu, i trochu dlouhá 22km túra údolím Stroplsjødalen kolem nejvyšší hory národního parku Snohetta.
Po zdolání prudčího převýšení jsme si již po těch pár dnech zvykli, že budeme odměněni nepřekonatelnými výhledy a opět jsme nebyli zklamaní.
Jako bonus jsme potkali volně se pasoucí koníky a dokonce i pižmoně, nikde žádný plot, elektrický ohradník, prostě volnost.
Myslela jsem, že pižmoň je na severu něco jako u nás srnka, na každém rohu :)
Což je velký omyl, tyto zvířata byly v celé Evropě vyhubena a opětovně vysazena ve dvou horských oblastech střední Skandinávie a NP Dovrefjell je jedním z nich.
Měli jsme to štěstí, že jsme mohli pižmoní rodinku pozorvat jen z několika málo desítek metrů.
Po zdolání prudčího převýšení jsme si již po těch pár dnech zvykli, že budeme odměněni nepřekonatelnými výhledy a opět jsme nebyli zklamaní.
Jako bonus jsme potkali volně se pasoucí koníky a dokonce i pižmoně, nikde žádný plot, elektrický ohradník, prostě volnost.
Myslela jsem, že pižmoň je na severu něco jako u nás srnka, na každém rohu :)
Což je velký omyl, tyto zvířata byly v celé Evropě vyhubena a opětovně vysazena ve dvou horských oblastech střední Skandinávie a NP Dovrefjell je jedním z nich.
Měli jsme to štěstí, že jsme mohli pižmoní rodinku pozorvat jen z několika málo desítek metrů.
Cesta národním parkem byla jak jinak než kamenitá a překonali jsme po kamenech i spoustu potůčků. Poprvé jsme okusili přechod přes sněhové pole, naštěstí ušlapané, moc jsme se nebořili.
Žádné komentáře:
Okomentovat